Březen 2011

virtuální vztah

29. března 2011 v 9:45 | Sl.
Je asi dost těžké v dnešní době hledat partnera. Kdo to nestihl při studijích, je pravděpodobně odkázán na seznámení se v pracovním kolektivu, případně na dovolené jednou za rok.. Šance, že to v těchto případech vyjde, není zrovna veliká. Například nezadaný zedník, není-li nějak jinak orientován, si v práci moc romantiky neužije (pokud neopravuje pedagogickou školu) a pak stačí, aby jel na dovolenou do Egypta, kde chodí ženy zahalené a je po lásce.

Dost možná poté přichází vhod internetové seznamování.

Nikdy jsem nic takového nezkoušel, nepočítám-li tento blog, skrze který se jistě lze, leč trochu komplikovaně, rovněž seznámit. Klasická internetová seznamka nabízí jistou možnost zahalení. Není nutné se kvůli každému kontaktu nějak zásadně strojit a skutečný naturalista s dostatečným připojením, se dokáže seznamovat i v sedě z míst, které obvykle slouží úplně jiným potřebám, než těm sbližovacím. Když pominu vizuální stránku, kterou je možné maskovat výběrem té nejlepší fotografie seznamujícího se, je tu ještě riziko rozdílného vnímání žití. I přes to se ovšem lze přenést obvyklým "nevyšlo to..."

Asi největším rizikem v internetovém seznamování je ale vlastní najivita hledající, či hledajícího. Když se onen, či ona upnou k internetu, jako k jejich poslední šanci, nebo se jim virtuálně zdá ten opačný, či opačná, jako něco ojedinělého a dosud nevídaného. To je pak překvapení, když rouška GPRS, UMTS, webkamer, či textových editorů padne k zemi a objeví se skutečný a reálný obraz toho druhého se všemi vlastnostmi vnímatelnými jen všemi smysly.

Sl.

Kuřák, nekuřák...

15. března 2011 v 9:35 Všeobecné
Asi znám ten pocit, ačkoliv ne úplně stoprocentně. Pocit, kdy se člověk těší na okamžik, kdy zajiskří kamínek, nebo se kousek osířeného dřívka smýkne po krabičce, zahoří plamen, a ten pak rozezní tabák praskající uvnitř cigaretové dutinky s každým potáhnutím a vdechnutím všemožných látek, přinášejících kuřákovi uklidnění, nekuřákovi neklid a astmatikovi smrt.

Vzpomínám na dětství, kdy moje kuřácká kariéra začala u suché Bršlice kozí nohy a poté několikrát zdánlivě končila s ruličkou toaletního papíru v ruce.. Bývaly doby, kdy jsem byl jediný nekuřák na výjezdu, a to byly krušné časy. Nehořelo a já se přes to vracel domů nasáklý kouřem. Když jsem k tomu nemohl únavou ani chodit, byl jsem doma podezříván, že nás pager svolává do hospody...

Už pár let nekouřím. Čas od času vychutnávám dobrý tabák v dýmce, případně vyfukuji dlouhý kouř z doutníku. A jako správný nekuřák, který je odnaučeným kuřákem, bouřím se, když je v restauracích mlha, volám po zavedení zákazu kouření i v kuřárnách a navíc, a to je vrchol, trápí mě i to, když se kouří z lesa.

Sl.